Rating komerčních bank
Všechno, co bylo řečeno o procesu ratingu státu, platí v přiměřené míře i pro rating komerčních bank a dalších finančních subjektů (pojišťovny, investiční fondy, atd.). Je zřejmé, že z externích faktorů bude důležitý zejména dostatečně vysoký stupeň ratingu země, role státu v bankovním sektoru obecně.

Ratingovou agenturu kromě finanční síly a zdraví instituce samé bude zajímat především hypotetický dopad možné krize a role dohlížecích orgánů, resp. centrální banky a státu, při jejím řešení v individuálním případě a při likviditních problémech v celém sektoru. Odlišný pohled bude uplatněn na čistě soukromou banku a na banku částečně či zcela vlastněnou státem. Důležitou roli bude hrát i velikost banky z hlediska bankovního sektoru dané země a v mezinárodním měřítku.

Hlavní oblasti, které bude agentura zkoumat, jsou následující:

• riziko země (country risk) – jediná výjimka, kdy rating banky může být vyšší než rating jejího domovského státu, je případ, kdy je otázka země původu ve srovnání s rozsáhlými mezinárodními aktivitami instituce zcela vedlejší. Jinak platí v plné míře teze o nepřekročitelnosti sovereign ceiling,
• bankovní sektor a důležitost postavení dané banky v něm – hlavním faktorem v ratingovém procesu je důležitost banky pro bankovní sektor země a především pravděpodobnost, že vláda nebo centrální banka bude ochotna pomoci dotyčné bance v případě eventuálních potíží se splácením mezinárodních závazků,
• charakteristiky trhu – charakter trhu je posuzován na základě denně uplatňovaných regulatorních principů, které ovlivňují především ziskovost bank a jejich schopnost vytvářet kapitál,
• korporativní struktura – pokud je banka členem nějaké velké skupiny korporativního charakteru, analyzuje ratingová agentura i její operace a význam pro možné finanční posílení banky. Členství v mezinárodně významné a silné skupině jí totiž může přinést nezanedbatelné výhody;
• kvalita aktiv – kvalita aktiv je položkou, ve které se banky operující ve stejných nebo alespoň podobných podmínkách mohou významně odlišovat. Ratingové instituce posuzují především kvalitu úvěrů (typy aktiv a především půjček v portfoliu banky)
• řízení aktiv a pasiv – analýza oblasti řízení aktiv a pasiv banky zahrnuje jak vnější, tak vnitřní faktory ovlivňující úroky, splatnosti a měnové složení. Diskuse začíná u filozofie banky v této oblasti a u systému monitorování angažovanosti. Spíše než dosahovaný zisk je předmětem zájmu analytiků to, jak banka definuje přijatelnou úroveň rizika a jak vyspělý je systém jeho řízení.
• likvidita – pro splácení závazků banky v zahraničních měnách je klíčová otázka jejího přístupu k nim. Ten může být odvozen od jejích operací v těchto měnách nebo od možností konverze z domácí měny. Při posuzování domácí likvidity je důležitý poměr mezi stabilními úložkami zákazníků a fondy zakoupenými na volném trhu, přístup ke zdrojům v domácí měně včetně obchodů s centrální bankou a likvidita existujících aktiv. Likvidita velkých mezinárodně operujících bank je naopak odvozena od jejich schopnosti pokračovat v půjčkách a emisích různých typů dlužních instrumentů na mezinárodních trzích. Proto ratingová agentura posuzuje jak historii těchto akcí banky, tak její budoucí plány;
• aktivity banky na trhu cenných papírů – oblast aktivit banky na trzích cenných papírů úzce souvisí s řízením aktiv a pasiv a likviditou. Prověřuje se obchodování s CP na vlastní, ale i na cizí účet a vnitřní řídicí a kontrolní mechanismy, které přímo ovlivňují riziko operací a ziskovost. Z hlediska tvorby zisku zkoumají analytici, jak stabilní jsou jednotlivé zdroje příjmů a čím může být tato stabilita ovlivněna v budoucnosti.
• kapitálová přiměřenost – kapitálová přiměřenost je v každé zemi předmětem regulace, a proto ratingoví analytici začínají jejím srovnáním s pravidly doporučenými BIS (Banka pro mezinárodní platy v Basileji) a diskusí o jejich uplatňování s pracovníky bankovního dohledu. Zajímá je, v jaké výši se do ukazatele zahrnují jednotlivé složky kapitálu. Dále agentura zkoumá strukturu kapitálu banky jak v národním, tak mezinárodním kontextu, rozlišuje velikost banky, její podíl na trhu a rozdíly v kvalitě aktiv. Při mezinárodním srovnání se snaží přihlížet k rozdílům v účetních a finančních postupech.
• ziskovost – ziskovost banky může být ovlivněna jak rozhodnutími jejího vedení, tak regulačními pravidly, respektive restrikcemi uplatňovanými vládou či centrální bankou. Úroveň a trendy ve vývoji domácího čistého úrokového rozpětí jsou považovány za jeden z nejdůležitějších indikátorů ziskovosti vůbec.
• perspektivy budoucího vývoje – diskuse s vrcholovým vedením banky o možném vývoji konkurenčního prostředí, pravidel, institucí a zákonů může objasnit, nakolik jsou jeho očekávání ohledně budoucí ziskovosti a kapitalizace banky realistické. U zavedených bank je stejně důležité posoudit, jak si hodlají udržovat svou pozici na trhu, úroveň svých zisků, jak budou financovat požadovanou kapitalizaci a udržovat vysokou likviditu potřebnou pro obsluhu dosaženého objemu operací.
• účetnictví – ačkoliv ratingové agentury nepožadují žádná zvláštní účetní data kromě bilance a účtu zisků a ztrát, tyto podklady by měly být natolik detailní a transparentní, aby umožnily rozlišit riziko u bilančních i podrozvahových aktiv, zdroje všech materiálních příjmů a výdajové položky.

Škály hodnocení
V roce 1909 použil John Moody poprvé svou slavnou škálu využívající kombinace písmen a čísel k označení stupně rizika pro investory. Toto členění je doplněno výhledem do budoucna, který udává pravděpodobný další vývoj v hodnocení emitenta a může být: negativní, stabilní nebo pozitivní. Psychologicky je přitom výhodnější dosahovat spíše nižšího hodnocení s pozitivním výhledem než vyššího hodnocení s negativním výhledem. Cena na trhu totiž u dlouhodobých obligací odráží spíše delší perspektivu. K charakteristice dlouhodobého dluhu, tj. dlužních instrumentů se splatností nad jeden rok, je tu použita stupnice Moody´s.

Aaa
Tyto obligace jsou ty nejkvalitnější. Nesou s sebou pro investora nejnižší stupeň rizika. Splátky úroků jsou zajištěny velkou nebo výjimečně stabilní marší dosahovanou dlužníkem a jistina je zajištěna. 

Aa
Obligace označené Aa mají podle všech standardů vysokou kvalitu. Dohromady s první skupinou tvoří tzv. vysoko ceněné obligace. Vzhledem k nižším marším dosahovaným emitentem u jeho produktů nebo vyššímu kolísání ochranných prvků je však dlouhodobé riziko o něco větší.

A
Tato skupina bývá označována jako vyšší střední stupeň díky velmi příznivým investičním atributům. Prvky zajištění splátek úroků i jistiny jsou považovány za dostatečné, ale existuje i určitá obava z možného zhoršení v budoucnu.

Baa
Patří sem obligace tzv. středního stupně, tj. obligace, které nejsou ani vysoce chráněné, ale ani špatně zajištěné. 
V přítomnosti jsou záruky jak splátek úroků, tak jistiny považovány za dostatečné, ale některé ochranné prvky mohou zcela nebo částečně chybět. Vzhledem k tomu jim chybějí některé investiční charakteristiky a objevují se i charakteristiky spekulativní.

Ba
Tyto obligace mají spekulativní prvky a jejich budoucnost nemůže být považována za dostatečně zajištěnou. Často je ochrana splátek úroků a jistiny pouze průměrná, a proto se mohou střídat dobrá a špatná období.

B
Obligace skupiny B postrádají charakter žádoucí investice. Jistota splátek jak úroků, tak jistiny může být v delším období malá.

Caa
Tímto stupněm jsou označovány obligace ve špatném postavení – buď jde o emisi v defaultu nebo existují prvky ohrožující splátky úroků či jistiny.

Ca
Ca označuje vysoký stupeň spekulace. Emise je buď v defaultu nebo je její obchodovatelnost omezena.

C
Nejnižší je pak třída C. Jsou to takové obligace, které mají stěží kdy šanci stát se investiční příležitostí.

Krátkodobé dluhy
- použita podobná stupnice (A1, A2, A3, B, C)
A1 jsou závazky podpořené nejvyšší schopností včasného splacení. Jde-li o neobvykle silnou jistotu, je rating zvýšen na A1+.
A2 znamená dobrou kapacitu emitenta pro včasné splacení a A3 kapacitu uspokojivou.

Kategorie B zahrnuje závazky s určitým stupněm nejistoty.
Kategorie C představuje vysoké riziko.
 

Na závěr jsme pro Vás připravili odkazy na web stránky tři největších ratingových agentur na světě. Kliknutím na jejich stránky můžete sledovat novinky z jejich zpravodajství. V češtině je můžete nají např. ve Finančních novinách (www.financninoviny.cz) a dalších, jako například: www.e15.cz,  www.finance.cz,  www.evropskezpravy.cz a http://finweb.ihned.cz.

Velmi zajímavým zdrojem informací jsou ekonomické zprávy Moody´s, které najdete na adrese: www.economy.com.
 

Společnost S.P´s datuje svůj původ do 60. let 19. století, kdy byla založena Henry V. Poorem, autorem publikace o historii železnic a průplavů v USA. Jeho mottem bylo: „investor má právo vědět.“ Díky němu se stal průkopníkem publikací pro investory. Současná společnost vznikla v roce 1941 sloučením Standard Statistic Company a Poor´s Publishing Company. Společnost má sídlo v New Yorku, pobočky v Londýně, Tokiu, San Francisku, Stockholmu, Paříži, Melbourne, Torontu a Mexico City. Web: www.standardandpoors.com

www.fitchratings.com

Společnost Moody´s Investors Service byla sice Johnem Moodym, finančním analytikem a publicistou z Wall Street, založena až v roce 1900, zato ale drží historický primát: první rating publikovala už v roce 1909.
Z New Yorku expandovala společnost Moody´s do Tokia, Londýna, Paříže, Sydney, Frankfurtu a Madridu. Politika Moody´s ve stanovování ratingu se od Standartd & Poor´s liší. Ačkoli obvykla hodnocení kreditu provádějí na žádost emitenta, vyhrazují si právo stanovit rating také na žádost investorů, a to i bez vědomí, eventuálně proti vůli emitenta. Web:  ww.moodys.com

 Rating ČR

http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/vrsd_rating_sd.html